MUDr. Petr Kubej

 

Přistoupeno k výslechu znalce MUDr. Petr K u b e j , totožnost ověřena dle, který po připomenutí znaleckého slibu a poučení podle § 106 tr.řádu k jím vypracovaného znaleckého posudku uvádí:

Poučení jsem porozuměl a neshledávám žádné okolnosti, které by mi bránily v podání znaleckého posudku.

Ing. Bohumíra Ďuričko jsem vyšetřil 21. a 24.10.2008 a posudek jsem podal 23.11.2008, v mezidobí jsme se s kolegyní Dr. Tůmovou dozvěděli od ošetřujícího psychiatra vězeňské zdravotní služby, že posuzovaný je v dobrém duševním stavu, takže nedošlo ke zhoršení v průběhu další vazby, takže další informace byly pouze ty, které prosakovaly do masmédií o osobě posuzované, žádné další. My jsme s kolegyní dr. Tůmovou dospěli k diagnostickému závěru, který je společný, konstatovali jsme u posuzovaného histrionskou poruchu osobnosti se stenickými rysy, škodlivé užívání alkoholu a tempore criminis prostou alkoholu opilost lehkého stupně. Na otázky, které mi jako psychiatrovi položil vyšetřovatel, jsem odpověděl: Obviněný netrpí a v době trestného činu, pro který je stíhán, netrpěl žádnou duševní chorobou, ani duševní poruchou stejné forenzní závažnosti. Byla zjištěna histrionská porucha osobnosti se stenickými rysy, jejich struktura je podrobně popsána v psychologickém posudku kolegyně dr. Tůmové, rozumové schopnosti posuzovaného jsou nadprůměrné, syndrom závislosti na alkoholu nebo jiných návykových látkách s rozvinutou tělesnou závislostí není zjištěn. Posuzovaný nadměrně požívá alkohol, jde o škodlivé užívání, pravidelnou konzumaci s občasnými excesy v pití, tento stav nemá forenzní význam. V době deliktu byl obviněný ve stavu prosté alkoholové opilosti lehkého stupně, přivodil si ji sám a dobrovolně společenským požíváním alkoholu. Z předchozích zkušeností posuzovaný znal účinky alkoholu na lidské jednání, jak obecně, tak ve vztahu ke své osobě a mohl je před započatým požíváním alkoholu předpokládat. Trestný čin vraždy lze vysvětlit jako afektivní, zkratkové, agresivní jednání v opilosti u osoby s poruchou osobnosti. Rozpoznávací schopnosti obviněného v době deliktu byly zachovalé, jeho ovládací schopnosti mírně, forenzně nevýznamně snižovala probíhající alkoholová opilost lehkého stupně a jak opilost, tak porucha osobnosti mají stejný forenzní význam. Obviněný je schopen chápat smysl trestního řízení a je schopen také plnohodnotné účasti na tomto řízení. Pobyt obviněného na svobodě není z úzce psychiatrického hlediska nebezpečný zdraví a majetku spoluobčanů, nedoporučuji uložení žádné ochranné léčby. Je plně v silách obviněného ukáznit se v požívání alkoholu a nepožívat jej za nevhodných příležitostí. Prognózu stran dalších protispolečenských skutků hodnotíme v plné shodě jako dobrou na stupnici výborná, velmi dobrá, dobrá, ztížená, obzvláště ztížená, téměř vyloučená, vyloučená. Pokud se obviněný tím, že před činem začal požívat alkohol, dostal do rozporu s ust. § 29 odst. 3 písm. b) zákona o střelných zbraních a střelivu č. 119/2002 Sbírky, nebylo to v důsledku forenzně významné duševní poruchy. Charakteristiku pojmu histrionská porucha se stenickými rysy nechám na kolegyni Tůmové, ale já zde budu citovat diagnostická kriteria, která jsou platná podle mezinárodní klasifikace chorob. Histrionská porucha osobnosti, diagnóza F60.4. Tato porucha je charakterizována sebedramatizací, teatrálností, přehnaným projevem emocí, sugestibilitou, mělkou a labilní emotivitou, trvalým vyhledáváním vzrušení, ocenění druhými a vyhledávání činností, při kterých je pacient středem pozornosti, dále nepatřičnou svůdností ve zjevu a chování a nadměrným soustředěním na fyzickou přitažlivost. Porucha dále zahrnuje egocentričnost, trvalou touhu po ocenění, snadno zranitelné city, přetrvávající manipulativní jednání k dosažení vlastních potřeb. U posuzovaného jsou kromě histriónských rysů zjevné také rysy stenické, stenie je síla, vždy se projevoval jako osoba dominantní, asertivní, rozhodný a byl vždy ambiciózní, rozumové schopnosti posuzovaného jsou z psychiatrického hlediska nadprůměrné. Posuzovaný vzhledem k okolnostem svého tragického případu byl vyšetřen psychiatrem poté, co se při vstupní zdravotní prohlídce jevil jako osoba vystavená značnému emočnímu tlaku, bylo to naprosto psychologicky srozumitelné a pochopitelné, proto byl odeslán ke konsiliárnímu psychiatrickému vyšetření ve vězeňské nemocnici, kde opakovaně docházel k dr. Kodešové, my vše znali. Užíval běžnou medikaci pro tyto případy, užíval moderní antidepresivum Citalopram, preparát Seropram a Alprozalom v dávce do 1,5 mg, to je benzodiazepinový preparát, původně Xanax, nyní česky Neurol a při nespavostech mu byl indikován Zolpidem, Stylnox. Užíval naprosto běžnou, masově podávanou mediaci, která nijak zásadně neovlivňuej negativně pacienta v jeho běžné činnosti, naopak v takovémto případě, jako byl tento, vedla k tomu, že už v průběhu krátkodobého podávání sám posuzovaný avizoval zlepšení svého duševního stavu, ten protiúzkostný anxiolytický efekt nakonec vedl k tomu, že jeho kontakt s námi byl ještě kvalitnější, než by byl předtím, neboť opadla situační tenze, napětí, úzkostné projevy, takže rozhodně tato podávaná medikace jej nijak neovlivnila stran objektivity našich zjištění. V žádném případě neovlivnila ani jeho výkon při úkonech trestního řízení, to je medikace, která se běžně se podává lidem, kteří řídí automobily, vykonávají práci ve výškách, po určité době naprosto bez jakýchkoli omezení. Byl jsem osobně přítomen rekonstrukci, poté co jsem prostudoval v krátké předchozí době rekonstrukce provedené spisové materiály, byl jsem ten, kdo se dotazoval posuzovaného, v žádném případě při rekonstrukci nejevil známky farmakogenního útlumu, který by mohl být významný, čili že by usínal, špatně se orientoval v situaci časově, prostorově, naopak posuzovaný reagoval při rekonstrukci velmi živě, až emotivně. Inicioval jsem otázku, zda mohlo dojít k sebepoškození, neboť nález, který se ukazoval již z projevů posuzovaného při rekonstrukci, vedl k podezření, které se nakonec diagnosticky potvrdilo tím, že byl posuzovaný vyšetřen tak, jak byl, se závěrem histrionské poruchy osobnosti, do této poruchy integrálně jako diagnostické kritérium, tzn. jeden z příznaků, patří přetrvávající manipulativní jednání k dosažení vlastních potřeb. Takže vzhledem k tomu, že jsem si byl vědom závažnosti posuzovaného případu, tragédie, upozornil jsem vyšetřovatele na to, že je nutno vyloučit i takovéto možnosti, aby se objektivně posoudilo. Forenzní význam by měl pouze afekt patický, ten vylučujeme, jednání, kterého se ho posuzovaný dopustil, bylo samozřejmě jednání v afektu, v opilosti, v určité situační konstelaci, která je psychologicky naprosto jasná, vše gradovala k určitému vyvrcholení, pokud by na místě nebyla zbraň, tak se nic neděje. K tomu, že obžalovaný demonstroval, že jednal ve strachu jsem se vyjádřil ve svém posudku, a proto jsem také upozornil, že z obecně lékařského hlediska byl ten afekt až smrtelného strachu krajně nepravděpodobný, neboť celá ta psychologická situace, ani ten vlastní akt, jak vyplýval z materiálu ve spisu, afekt smrtelného strachu neopravňuje. Afekt strachu mohl být, mohl být afekt zlosti, ale rozhodně nelze vysvětlit z toho, co jsme zjistili, proto jsme chtěli posoudit objektivně tíhu toho zranění, pokud by bylo zranění těžké, bolestivé, dalo by se připustit, že afekt až smrtelného strachu, o kterém posuzovaný hovoří, se rozvíjí, ale my jsme k tomu nenalezli žádný důvod uvažovat tímto směrem a i kdyby to byl afekt prostý i třeba strachu, tak z hlediska forenzní psychiatrie to nemá význam, neboť člověk své afekty kontroluje racionálně. Je to dáno výchovou, životní zkušeností, zralý jedinec své afekty neprojevuje tak, jako např. nevychované dítě nebo dítě hrubě nevychované nebo osoby, které trpí nějakou duševní poruchou forenzně významnou. Takže i kdyby zde proběhl afekt silný, příp. strachu, byl by to jen afekt prostý, nikoli afekt patický, takže stejně by to význam z hlediska forenzní psychiatrie nemělo a pak by se to muselo zvažovat z jiných hledisek, ale z našeho hlediska by to nemělo význam. Ohledně stupně opilosti jsme vycházeli ze zjištěných hodnot hladiny alkoholu, naprosto v posudku na to odkazuji, jsou tam objektivně zjištěné hladiny opakovaným měřením, včetně pokleslé hladiny asi po dvou hodinách, naprosto to koreluje s popisy obžalovaného, jak je popisován svědky, takže ten obraz lehké opilosti naprosto zapadá do toho obrazu. Posuzovaný prezentoval postoje silné emoční odezvy, je to zdokumentováno v psychiatrickém nálezu ambulantního psychiatra Dr. Kodešové, sděloval to i nám, k té psychologické situaci se vyjádří dr. Tůmová. Z hlediska psychologického je pochopitelná reakce úzkostně depresivní, následná, posuzovaný v krizové životní situaci, která u diferencovaných jedinců vždy přináší určitou emoční odezvu, je to pochopitelné.

 

Senát a státní zástupkyně bez dotazů.

 

K dotazu JUDř. Lžičaře znalec uvádí:

To je učebnicový fakt, že projevy takové osobnosti mohou nabýt agresivity nebývale vystupňované.

 

K dotazu Mgr. Veverky znalec uvádí:

Nemohu říct konkrétní příznaky té histrionské poruchy osobnosti, které jsem u obžalovaného zjistil, neboť toto nepřísluší nikomu jinému, neboť znalec stojí podle trestního řádu mimo strany, je přizván k věci jako osoba vybavená speciálními znalostmi v určitém oboru lidské činnosti, proto já mohu odpovídat na otázky pouze osobě stejně kompetentní jako jsem já v tomto směru. Vyplývá to z našeho posudku. Naplnil diagnostická kritéria, ale šířeji se k tomu nemohu vyjadřovat, neboť jde také o veřejné zasedání, osobní důstojnost posuzovaného. Vycházíme ze zjištěných anamnestických dat, vycházíme z klinického pozorování, vycházíme z psychologických dat zjištěných testovými metodami, které jsou zaměřené na osobnostní rysy, charakteristiky, reaktivity posuzovaného, ten obraz nakonec zapadá do tohoto diagnostického závěru. Klinické pozorování trvá obvykle dvě hodiny. Pro nás jako znalce je to tak, že se musíme vyjádřit jako by se věc stala, protože pokud by se věc nestala, tak se nemáme k čemu vyjádřit. Není to žádná presumpce viny, my vycházíme z toho jako by obvinění bylo pravdivé, na soudu je, aby prokázal, zda nikoliv.

 

Mgr. Veverka uvádí:

Přístup pana znalce k výslechu je natolik extrémní, že další otázky nemám.

 

K dotazu JUDr. Červenky znalec uvádí:

Pokud je v posudku napsáno, že neurolog vyloučil otřes mozku, nyní vám to neřeknu, odkud jsem to získal, jsem velmi uondán, možná bych to našel ve svém výpisu. Bylo to součástí spisu, musel jsem z něčeho vycházet. Nesporně ve spisu byly nálezy, které jsem takto vyhodnotil. Je v lékařské zprávě napsáno, že o komoci se nejedná. K tomu, odkud jsem získal informaci, že neurolog vyloučil otřes mozku, uvádím, že velmi pravděpodobně jsem nezačlenil do svého výpisu tu krátkou neurologickou zprávičku, která tam pravděpodobně podle mého soudu byla. Netvrdím, že jsem viděl zprávu z neurologického konsilia, měl jsem celý spis k dispozici, je to nález ve vztahu k mé věci podružný, proto jsem také vyžadoval, aby se znalec z jiného oboru lékařství vyjádřil a to proběhlo právě posudkem pana primáře Sokola, tak pokud jsem se dopustil chyby, byla to chyba, protože jsem konstatoval něco, co nebylo provedeno. Nic nesvědčilo pro to, že by posuzovaný utrpěl otřes mozku. Já jsem inicioval posudek dr. Sokola, neboť jsme byli přibráni k věci již v časné fázi, viděli jsme se na rekonstrukci a vzhledem k tomu diagnostickému podezření a vzhledem k okolnostem, jak byly podávány při rekonstrukci, ty okolnosti posuzovaným při rekonstrukci byly podávány jinak, než jak jsem byl upozorněn, jak vypověděl jako podezřelý, vy jste se tehdy ohradil, že používám jako znalec informace z výpovědi podezřelého, ale jako znalec musím vycházet ze všech zjistitelných informací, já nejsem strana procesní, tam jsem zjistil, že došlo k výrazným rozdílům, jednak v té primární výpovědi a pak v tom, co jsem se dotazoval posuzovaného.

 

Mgr. Veverka uvádí:

Znalec hodnotí důkazy, znalec porovnává výpovědi.

 

Znalec uvádí:

Vzhledem k okolnostem a vzhledem k závažnosti případu jsem trval na tom, aby došlo i k tomuto vyšetření, proto jsem kpt. Hrdličkovi sdělil, že nelze vyloučit to, co jsem dneska již zdůraznil, manipulativní projevy posuzovaného případně od samého počátku, neboť je osobností stenickou, posuzovaný se nikdy nevzdává, projevuje velkou sílu i při tomto vyšetření, přestože ta celá situace je taková jaká je, projevuje velmi stenické rysy, takže z hlediska normální psychologie jeho reakce na skutečnost, která nastala, lze očekávat, že bude stenická, tzn. nikoli, že se zhroutí, že provede defenzivu, ale naopak. Typ osobnosti, který se jevil už při rekonstrukci, varoval před možnými stenickými projevy manipulativními už od samého počátku, aby to bylo řádně objektivně zjištěno, proto jsem na tom trval. Družka posuzovaného nebyla předmětem našeho zkoumání, my ji viděli v pokročilém těhotenství na rekonstrukci a šlo o naprosto standardní kontakt. Že Ing. Ďuričko zastřelil pana Václava Kočku, to bylo snad od samého počátku jasné všem, tak předpokládat jako znalec, že něco bude prokazováno v tomto směru, asi ano, ale ta souvislost příčinná byla jasná, proto jsme se museli k tomu postavit tak, abychom přispěli k objektivnímu posouzení celé věci. Informace, že obžalovaný se znal s poškozeným Kočkou z dřívější doby, vyplývá z mého spisu, dokonce vypověděla družka posuzovaného, že si byli představeni, vyplývá to z toho, co je ve spisu obsaženo. Posuzovaný uváděl „ty ďábelské oči“, „neznámý člověk“, to byla situace, která byla v rozporu.

 

Mgr. Veverka uvádí:

Vy hodnotíte osobnost pana obžalovaného, osobu nebo důkazy, které byly provedeny, mně tohle přijde jako jednoznačné hodnocení provedených důkazů.

 

Znalec uvádí:

Vy se mě ptáte, jak lze lékařsky vysvětlit, že posuzovaný nepoznával útočníka, nelze to vysvětlit z lékařského hlediska, jak jsem to napsal v posudku, nelze to z lékařského hlediska vysvětlit jako opodstatněné. Co se týče toho, zda útočníka neviděl, tam bylo osvětlení dostatečné a dokonce popisuje jeho „ďábelské oči“, tzn. z lékařského hlediska není možné, aby i člověk významně opilý se na někoho, koho zná, díval a nepoznával jej. A posuzovaný nebyl významně opilý. Proto jsem to takto uvedl, aby bylo jasné, že ta tvrzení nelze medicínskými vysvětleními zdůvodnit. Co se týče toho, jak dlouho mohl obžalovaný vyhodnocovat situaci a rozhodnout se k řešení, toto jsou slova, která pronášel o celé situaci před činem sám posuzovaný. Dokonce to bylo glosováno v tisku, jak jsme se posléze dozvěděli, že náš posudek byl přímo citován. Něco o zvěři, pěti, šesti vteřinách, my jsme rozhodně tisku závěry svého posudku ani jeho znění neukazovali. Pokud jsem tázán, jak dlouho posuzovaný vyhodnocoval tu situaci, tak já se k tomu nevyjadřuji, jak dlouho, protože posuzovaný sám opakovaně uvedl, vyhodnotil jsem to, třetí rána by byla smrtelná, ten posudek je plný těch konstatování posuzovaného. Takže já jsem pouze vypsal to, co posuzovaný sám uvedl, co sdělil dokonce nám při vyšetření. Otázka, jak dlouho vypadá vyhodnocení situace obecně člověkem a rozhodnutí k řešení, patří do psychologie všedního dne, já jsem znalec-psychiatr, já pouze cituji, co bylo sděleno posuzovaným. Myslím si, že posuzovaný, když se věc stala, si jasně uvědomil, že se stalo něco velmi závažného. To vyplývá ze spisu, to vyplývá z výpovědí svědků, to je naprosto snad triviálně jasná skutečnost. Proto také velmi pravděpodobně odcházel z místa činu, ač to také nedává žádnou psychologickou souvislost, neboť vyjadřoval vážné obavy o život, zdraví své družky a svého dítěte a poté, když se cosi stalo takto strašného, tak tam svou těhotnou družku zanechal, což je proti psychologii. To nekoresponduje s jeho proklamovaným strachem o tu družku, tam v situaci jako byla tato, je možné afektivní reagování už potom z mnoha stran, ta situace byla objektivně velmi napjatá. Když jsem se vyjádřil, že objektivně zjištěné zranění nebylo závažné, tak jsem se musel nějakým způsobem vyjádřit, to není termín z hlediska právního nebo z hlediska soudního lékařství, byl to obecně lékařský termín. Závažné je, kdyby přišel při incidentu k těžkému úrazu, který je zjevný, toto poškození zdraví zjevně závažné nebylo. To zhodnocení jsem napsal jako lékař, mám čtyři atestace a pokud vidím snímek muže, který má drobné krvácení, tak mohu jako lékař se čtyřmi atestacemi říci, že to není na první pohled těžké zranění.

 

K dotazu předsedkyně senátu znalec uvádí:

Případná amnézie, ztráta vzpomínek, která by byla biologicky zdůvodnitelná, v tomto případě nenastala. Není zde žádný důvod, abychom ji předpokládali, pokud toto tvrzení je zde předkládané, nemá biologické, lékařské opodstatnění. Nemohlo by k té amnézii dojít s tím časovým odstupem.

 

K dotazu Mgr. Veverky znalec uvádí:

Psychologické, nikoliv psychopatologické mechanismy, se uplatňují v těchto situacích velmi výrazně a vedou k takovým závěrům, že se vzpomínky vytěsní, takže to psychologické vytěsnění, je možné.

 

Obžalovaný uvádí:

Vy jste fascinující člověk, vy jste řekl, že když člověk není zraněný, nemůže umřít. Já jsem viděl člověka zemřít, který neměl vůbec žádné zranění. Vy si myslíte, že když nejsem rozbitý, nemám rozbitou tvář, nejsem odřený, tak nemohu umřít? Vy si myslíte, že neexistují zranění typu bojových umění na srdce úderem rukou, bez zranění? Nic nevidíte, člověk je mrtvý. Pan znalec má své úsudky o zraněních, je zřejmě ze staré školy ještě z komunismu, asi nezná bojové umění.

 

Předsedkyně senátu napomenula obžalovaného, aby nenapadal znalce.

 

Obžalovaný uvádí:

Vy si myslíte, že člověk nemůže umřít, aniž by byl vizuálně zraněn?

 

Znalec uvádí:

Jsou mechanismy různé reflexní smrti, známe to, je to i filmově ztvárněno, tajné údery.

 

Obžalovaný uvádí:

Takže kdybyste viděl, že jsem byl udeřen dvakrát do horní čelisti, ne do nosu, ne do zubů, kdybyste věděl ze svědeckých výpovědí nebo z balistiky či z pitvy, že jsem byl udeřen dvakrát do čelisti silou zhruba 2000 newtonů, změnil byste svůj názor?

 

Znalec uvádí:

Nevím, o kterém názoru mé osoby vůči vašemu případu hovoříte, já jsem neposuzoval tíži vašeho zranění důkladněji, než pan prim. Sokol, ale to, co jsem měl ve spisu, z čeho jsem vycházel, to, jak jste vypadal při rekonstrukci, to nesvědčilo o tom, že jste byl těžce zraněn.

 

Obžalovaný uvádí:

Vy jste byl na rekonstrukci? Já jsem ji viděl včera, proč jste tu rekonstrukci nezastavil, vy jste musel vidět, že jsem pod vlivem prášků, které mi naordinovali ve věznici. To nejsem já. Kolik prášků jsem bral?

 

Znalec uvádí:

Bral jste Seropram, Neurol do výše 1,5 mg a Stilnox a bral jste lék na krevní tlak Agen, neodpověděl jste, zda berete pěti nebo deseti miligramovou tabletu, působil jste rozrušeně.

 

Obžalovaný uvádí:

Takže v tom stavu při rekonstrukci, kde jsem se viděl, byl jsem schopen řídit automobil? To je vaše diagnóza jako psychologa?

 

Znalec uvádí:

Neukázňujte mě za prvé, za druhé já nejsem psycholog, já jsem psychiatr, já jsem lékař, mám čtyři atestace, nikoliv jednooborové studium psychologie. Léčbu, kterou jste podstupoval v době rekonstrukce, ta byla naprosto běžná, standardní, podává se pacientům, kteří běžně chodí do práce, řídí auta, plní náročné úkoly v zodpovědných funkcích. Nejevil jste žádné známky významného farmakogenního ovlivnění, které by mělo význam pro objektivitu Vašeho jednání při rekonstrukci, v žádném případě jste se takovým nejevil.

 

Obžalovaný uvádí:

Jaký jsem měl motiv zastřelit Václava Kočku ml.? Víte, že jsem toho člověka měl rád? Víte, že jsem ho obdivoval?

 

Znalec uvádí:

Ohledně motivu jsme nezjistili uplatnění žádných patických motivů, ani jiných psychopatologických mechanismů, vyjma těch, které vyplývají z lehké opilosti prosté. Tam je snížení soudnosti, sklon ke zkratkovitému jednání, nesprávné vyhodnocování situace, to jsou okolnosti, které jsou všeobecně známé, a proto se nesmí chodit do restaurace s nabitou pistolí. O tom hovoří příslušný paragraf příslušného zákona a pokud někdo vědomě překročí tento velmi přísný a oprávněný zákon, tak ty následky jsou posléze tragické.

 

Obžalovaný uvádí:

Vy se znáte s dr. Lžičařem?

 

Znalec uvádí:

Pana doktora Lžičaře jsem viděl včera v televizi a dnes poprvé tady.

 

Obžalovaný uvádí:

Měl jste pravdu, vaše závěry vašeho posudku byly v tisku, já jsem je četl. Jak si vysvětlujete, že vaše závěry byly v tisku, než jsme je jako obhajoba dostali?

 

Znalec uvádí:

Nevím, kdo publikoval závěry v tisku, v žádném případě jsme to nebyli my.  

 

Obžalovaný uvádí:

Mně byla rozšířena vazba o písmeno c) na základě vašeho znaleckého posudku, tento posudek četla státní zástupkyně, když mě soudil pan Kudláček, o rozšíření vazby, posudek zveřejnila asi státní zástupkyně, my ho neměli. Dal jste ten posudek komu? Státní zástupkyni?

 

Znalec uvádí:

Posudek jsem dal naprosto standardním způsobem státnímu zastupitelství a vyšetřovateli, naprosto jednoznačně v ten den vzhledem k tomu, že jsme na tom neotáleli, dělali jsme, co bylo naším zadaným úkolem.

 

Obžalovaný uvádí:

Protože Václava jsem měl rád, jak jste na to přišel, že jsem ho chtěl zastřelit? Jaký jsem mohl mít motiv? Když jste řekl, že jsem zavraždil toho člověka. Vlastní trestný čin vraždy lze vysvětlit jako afektivní zkratové agresivní jednání, když to pan znalec řekl, tak musel vědět proč, musel znát motiv, úmysl. Jak jste na to přišel?

 

Znalec uvádí:

To, co jsem popsal, to je konstatování určité psychopatologie nevýznamné, hraniční, co se stalo, zda posuzovaný měl skutečný úmyslný motiv, velmi pravděpodobně úkladný, k tomu se vyjádří psycholožka, ale nic takového nevyplývá z té situace, to bylo čisté zkratkovité jednání v afektu, naprosto situačně ovlivněno, kdy tam cosi proběhlo, určitý afekt zlosti, strachu, čehosi a následovala zkratková reakce, žádný pojem motivu nebyl, prostě okamžitá reakce. Navíc posuzovaný, jak vyplývá ze spisu, už takovouto zkušenost měl se svými reakcemi velmi pravděpodobně, kdy střílel pod vlivem alkoholu, takže o to je ta záležitost vážnější.

 

Obžalovaný uvádí:

Vy jako zkušený lékař se čtyřmi atestacemi, kolik potřebujete sezení s člověkem, abyste byl schopen stanovit diagnózu?

 

Znalec uvádí:

Dobu takovou, abych si byl jistý ve svých závěrech, to je velmi individuální.

 

Obžalovaný uvádí:

Já tedy osobně nepoznám svého zaměstnance ani za rok, zajímá mě, jak vy poznáte rychle člověka?

 

Znalec uvádí:

Vyšetření pana Ďuričky bylo dostatečné, abych dospěl k závěru, myslím, že i posuzovaného projevy v rámci hlavního líčení naprosto jednoznačně zapadají do námi popsaného obrazu, který jsem zde konstatoval.

 

Obžalovaný uvádí:

Vaše diagnóza je histrionská porucha osobnosti, mně to připadá, že tuto poruchu asi máme všichni, nedá se to dát na každého člověka dát náhodou? Kór když je člověk vedoucí pracovník. Abych za dvě hodiny někoho označil touto nemocí, to je nemožné. Já zásadně se znaleckým posudkem nesouhlasím.

 

Znalec účtuje znalečné, které předkládá v písemné formě.

 

S PhDr. Tůmovou domluven náhradní termín výslechu ve čtvrtek 9.4.2009 v 09.30 hodin, č.dv. 49/l.patro.

 

Vyhlášeno   u s n e s e n í

 

Hlavní líčení se přerušuje do 8.4.2009 do č.dv. 214/3.patro od 09.00 hodin, což všichni přítomní berou na vědomí.

 

 

 

Skončeno a podepsáno v 16.55 hod.

 

                                                                                

                                                                                  JUDr. Eva Brázdilová

                                                                                     předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení:

Maria Horová

 

Zvukový záznam přepsán dne 21.4.2009 a připojen ke spisu.

 

Protokolující úřednice:

Markéta Faltová